OLEG PANFILOV : NA úZEMí SNS TAKřKA NEEXISTUJí KVALITNí MéDIA (ROZHOVOR)

Centrum pro novináře v extrémních situacích je jeden z nejvýznamnějších nezávislých informačních kanálů o dění na území bývalého SNS. Vydává publikace, bulletiny a spravuje webové stránky. Centrum se zabývá hlavně svobodou slova a tisku a stavem médií v jednotlivých postsovětských zemích.

Nedávno vetoval prezident Putin zákon o masmédiích, schválený ruským parlamentem. Proti tomuto zákonu předtím protestovali novináři, podle kterých omezoval svobodu slova. Co podle vás Putina k tomuto kroku vedlo?

Nemyslím si, že by Putin náhle chtěl být demokratem. Řekl bych, že hlavním důvodem je jeho kazící se image na Západě. Tak se rozhodl omilostnit domácí média. Myslím si to již proto, že během posledního setkání s několika vedoucími novináři z televizí a novin svá stará obvinění vůči nim zopakoval. To, co se stalo, je obyčejná politická hra, která nemá nic společného s demokracií, svobodou a už vůbec ne se svobodou slova. A celá ta hra vypadala ještě trochu jinak, než jsme mohli vidět v televizi. Údajně prezident vyslyšel prosby novinářů a vetoval nový zákon o tisku. Ve skutečnosti i ten otevřený dopis novinářů byl napsán na ministerstvu informací. To není demokratický proces, to jsou tradiční intriky.

Změnilo se něco na vztahu Putin-ruská média po 11. září 2001?

Nezměnilo se nic. Třeba právě na příkladu Čečny je to dobře vidět. Pro prezidenta byly události z 11. září velké štěstí, jakkoli to zní strašně. Putin dávno chtěl změnit obraz své politiky vůči Čečensku. Samozřejmě nechtěl přiznat, že tam probíhá občanská válka, že je prováděna genocida vůči Čečencům, že jsou hrubě porušována základní lidská práva. Po 11. září okamžitě začal podporovat Američany už jen proto, aby vůči Čečencům mohl používat označení teroristé. Dokonce mezinárodní teroristé. Já sice chápu, že na straně Čečenců mohou být lidé ze zahraničí, ale rozhodně jich není tolik, aby se dalo mluvit o nějakém vměšování cizích států do událostí, probíhajících na území Čečenska. Putinovi se to velice hodilo.

Je třeba říct, že Putin a jeho lidé za dva a půl roku svého pobytu v Kremlu dokázali masmédia seřadit do řady. Do řady, která poslušně říká, že vše co se dělá v Kremlu je správně. Že to je boj s mezinárodním terorismem. Jen málo médií, řekněme 5-6 moskevských novin, tři nezávislé televize a opravdu minimum médií, pracujících v ruských provinciích, říkají i něco jiného.

V provinciích naprostá většina médií podporuje Putinovu politiku v Čečensku. Bohužel je to státní politika, kterou Putin prováděl prakticky od samotného počátku své politické kariéry, ještě když se stal premiérem a pak prezidentem. Je to doktrína informační bezpečnosti, kterou Putin podepsal v září 2000. Jde o hrozně zvláštní dokument, protože nemá právní sílu. To není dekret ani zákon, je to 46 stran zvláštního textu, kde se často objevují slova jako informační válka, informační zbraň a prakticky se nemluví o svobodě slova. A tím se řídí státní politika vůči médiím.

Dá se v tomto případě mluvit o státní propagandě?

Dá se říci, že v posledních dvou letech začal stát znovuoživovat starou propagandu. Teď tomu tedy neříkají propaganda, ale jednotný informační prostor, ale to je totéž. Znovu začíná cenzura, i když už ne přímo státní, ale vnitroredakční, nebo ze strany majitelů. Jsou zde různé finanční skupiny, které se určitým způsobem také zabývají politikou a jsou závislé na podpoře státu. Klasickým příkladem byli Gusinskij a Berezovskij. Když se dostali do konfliktu s vládou, tak je prostě vyhnali ze země.

Měl jste někdy vy v Rusku problémy s oficiálními místy kvůli své žurnalistické činnosti?

Já jsem problémy neměl, ale předevčírem u nás v kanceláři zatkli jednu naši spolupracovnici, občanku Ázerbajdžánu, kterou doma stíhají. Den byla v cele, ale naštěstí díky úsilí našeho advokáta ji včera večer pustili. Já třeba nesmím do Turkmenistánu. Tam jsem persona non grata. Dlouho jsem nesměl do Uzbekistánu, ale poté, co jsme začali těsně spolupracovat s kanceláří OBSE pro otázky svobody tisku, se mi tam podařilo letos v létě dostat.

Často nás státy SNS obviňují, že se vměšujeme do jejich domácích záležitostí, ale na to mám jedinou odpověď. Lidská práva a práva novinářů nemají státní hranice a my nepracujeme proto, abychom ponížili jakoukoli vládu. Požadujeme aby byly dodržovány jejich vlastní zákony. Jednoduché vysvětlení, ale bohužel dědictví Sovětského svazu ještě sedí v hlavách úředníků a ti to špatně chápou.

Měl některý z vašich lokálních spolupracovníků-korespondentů z jiných zemí, jejichž jména jsou většinou zveřejněna na stránkách CJES, problémy kvůli své spolupráci s vámi?

Problémy měl náš spolupracovník v Tádžikistánu, ten pracoval v ilegalitě a jeho jméno nikdy na našich stránkách nebylo. Třikrát ho zatklo ministerstvo bezpečnosti, pokaždé ho silně ztloukli. Zemřel před dvěma roky. Stejně tak v ilegalitě jsou ještě tři naši spolupracovníci, kteří pracují na území Turkmenistánu, Uzbekistánu a Abcházie. Bojíme o jejich bezpečnost.

Která média v postsovětském prostoru považujete za nezávislá a kvalitní?

O jakémkoli postsovětském sdělovacím prostředku se dá jen obtížně říct, že je nezávislé. Nemluvím samozřejmě o Pobaltí, tam je mnohem lepší situace. Ale jinak je situace velmi těžká. Za 10 let se prakticky neobjevila nová žurnalistika. Většina novinářů už pracovala v komunistickém tisku, mají staré myšlení, staré praktiky.

Ale několik titulů se dá vybrat za to, že se snaží být civilizovanými, svobodnými. V Gruzii to třeba může být televize Rustavi-2, v Kyrgyzstánu noviny Moja stolica. Těžká je situace v Kazachstánu a v Moldávii se poté, co přišli k moci opět komunisté, situace prudce zhoršila. Rusko také není homogenní, co se tlaku na novináře týče. Třeba situace v Kalmycku připomíná Turkmenistán, v jiných regionech se média snaží pracovat svobodně, třeba na Sibiři. Někdy se jim daří, jindy ne.

Na webových stránkách CJES máte přeloženu do angličtiny méně než desetinu článků, které publikujete. Dá se to vysvětlovat nedostatkem kapacity pro překlady, nebo je vaším primárním cílem rusky mluvící čtenář?

Bohužel nemáme moc peněz na překlady. Chápeme, že je potřeba více šířit informace v angličtině. Zatím to děláme formou týdenních a měsíčních bulletinů. Víme, že ty informace by mnohé mezinárodní organizace potřebovaly. Pracujeme ale s takovým objemem informací, že těch peněz by bylo potřeba opravdu hodně. Občas nám píší dobrovolníci, ale kvalita překladů není nejlepší. V nejbližší době ale budeme celé naše webové stránky předělávat. A jednou z priorit je právě zlepšení anglické části.

Matěj Novák